Horní Olešná

Slula se za stara "Závišná". Obec tato až do zrušení poddanských poměrů patřívala dvěma pánům: polovici osady (pokud nebyla připojena k velkostatku Telč) vládla některá z rodin nižší šlechty v okolí usedlých, druhou polovici klášter Novoříšský. Klášteru dostalo se dílu jeho koupí. Oneš a Pelhřim z Kopitce prodali klášteru k rukám Jitky, jeptišky, Olešnou roku 1368 za 70 kop. Z Půhonných knih dovídáme se, že práva na toto zboží soudně domáhati se musel probošt Prokop r. 1481, že držel je Albrecht z Leskovce, ač konventu a pannám náleželo. Klášter uhájil práva svého, takže v posled měl tu ze 36 osedlých 19, totiž 9 sedláků a 10 domkařů. Odprodal poddaným veškeré pozemky , jež dříve tu měl, ponechav si jen 5 rybníčků. Jeden rybník nade vsí jmenuje se dosud "Epiška" (Jeptiška).

V urbáři pana Zachariáše z Hradce při "Závišné Olešné" čteme poznámku: "Tuto ves jsem přikoupil", ač také hned poznamenává, že 9 lidí patřilo klášteru. Zajisté, že týkají se polovice klášteru nepatřící, v níž byl i dvorec svobodný, různé zápisy. Tak roku 1415 kněz Pavel z Miličína, majitel Studené, vložil dvůr ten v desky Vilémovi z Prostého, kterýž přijal na spolek Jana z Leskovce, jemuž dvůr i s polovicí vsi hned na to prodal. R. 1447 prodáno zboží i to, co měl Arnošt Leskovec v Prostém, bratří Janu a Vaňkovi z Pálovic. Jan Čeloud z Pálovic kolem r. 1490 vše prodal . Barbora, vdova po Václavu z Maříže zapsala zboží to jako společný majetek i čtyřem dcerám svým. Jedna z nich provdána byla za Oldřicha Osečanského, druhá z nich za Jiřího Čelouda z Pálovic (ten byl r. 1538 až 1552 úředníkem na Telči). Pro velké dluhy převzal r. 1558 Olešnou pan Zachariáš.

Z rodiny vladyk Osečanských byl r. 1482 - 1485 purkrabím na Telči Jan. Jejich erb byl stříbrný štít a na něm poutník v černém plášti s holí. Leskovcové, jejichž sídlo je Leskovec, užívali erbu stříbrných vidlí na červeném štítě. Klášterní díl vesnice pečetil r. 1740 znakem na němž jsou dvě ženy držíc radlici vzhůru.

Zdroj: Vlastivěda moravská